Svámí Mahéšvaránanda Puri vysvětluje R. C. Ganjoovi některé z nejlepších a nejcitlivějších aspektů jógy, které pomáhají jednotlivcům prozkoumat cestu "Světla" uvnitř i vně .

V józe rozlišujeme mezi

  • Džívátmá – duší,
  • átmá – Já,
  • paramátmá - Bohem.

Džívátmá je individuální a átmá a paramátmá jsou universální.

  • Paramátmá je Nejvyšším principem, ať ho nazýváme Bůh, Nejvyšší Já, Božské Já, Láska, Pravda či Skutečnost.
  • Átmá může být popsáno jako paprsek božího světla, který existuje jako „světlo života“ v každém živém stvoření. Je částí paramátmá, tudíž je s ním v podstatě totožné. Tak jako semínko stromu má v sobě všechny vlastnosti stromu, átmá též nese vlastnosti Nejvyššího Já.
  • Džívátmá je individuální duše, je odrazem átmá v jednotlivci, „vlna“ která se vynořuje z oceánu existence a putuje ze zrození do zrození a po dlouhém procesu vývoje a zkušeností se opět vrací do jednoty átmá.

Duše, která se projevila v podobě, se však neidentifikuje se svou božskou podstatou, ale spíše se svými atributy, fyzickým tělem, myslí, myšlenkami atd. Cílem jógové cesty je rozptýlit tuto iluzi.

Z jakého důvodu se individuální duše odděluje od Boha? Důvod spočívá v principu ahamkáry, v egu. Tady ego znamená „vůli existovat“, je to touha po manifestaci a sebevyjádření ve smyslu „Chci existovat“.

Ahamkára je semínkem, ze kterého vstupuje do existence v přírodě rozmanitost.  Rozdíl ve tvaru je významný pouze v zevním projevení a k vyjádření vědomí a intelektu – podstata je však stejná v každém átmá.

Átmá nelze vysvětlit ani popsat. Nejpřibližnější je srovnání se světlem nebo prostorem. Prostor nelze rozkrájet, spálit ani jinak zničit. Prostor stále zůstává prostorem. Prostor může být rozdělen plotem nebo zdmi, aby byla vytvořena „individuální“ sféra, která se dá různě uspořádat nebo vyzdobit, ale jakmile je odstraněno ohraničení, objeví se znovu nerozdělený, sjednocený prostor.

Tak jako zdi rozdělují prostor, tělo, mysl, intelekt, povaha, vlastnosti a zkušenosti nabyté jakožto „osoba“, na chvíli označují hranice Já. Tělo zemře, osoba se mění, nikoli átmá.

Naše pravé Já je nezrozené, neměnné a nesmrtelné, je „králem“, kolem kterého se v paláci sbíhají vesmírné síly a poté co opustí svůj palác (tělo) se opět rozptýlí.

Indické filozofické školy, zejména filozofie jógy, zkoumaly základní otázku týkající se naší existence - "kým jsem?"- a daly nám na ni odpověď. Zeptejte se sami sebe. Jste tělo? Mysl? Vaše vlastnosti, myšlenky nebo pocity? Nebo jste něco jiného? Když budete pokračovat v hledání hlouběji, uvědomíte si jemnější aspekty svého bytí, až na úroveň prvků. Nakonec poznáte, že nejste tattvy ani gunny, a zažijete sami sebe jako:

  • SAT - pravdu,
  • ČIT - vědomí,
  • ÁNANDU - blaženost.

Sat-čit-ánanda je podstatou božského Já, které žije ve vás, věčné, nekonečné a neměnné átmá.

Jedinou pravou skutečností v nás je átmá. Všechno ostatní je neskutečnost. Átmá je TRIKÁLADARŠÍ, znalec minulosti, přítomnosti i budoucnosti a také ČÉTÁNJA, vědomý svědek všeho, co se děje.

KARMA

Vědomí je ve všem co existuje základní vesmírnou silou, vibrující v každém atomu. Vývoj vědomí začíná nejprve na úrovni kamene a pokračuje v kovu, křišťálu a vegetaci. Rostliny již mají schopnost cítit, ale nedokážou vyjádřit nebo sdělit své pocity ostatním.

Na další vývojové úrovni jsou formy života jako korály a sasanky, které vypadají jako rostliny, ale ve skutečnosti patří do živočišné říše. Pak přicházejí ryby, ptáci, savci a nakonec lidé, coby nejrozvinutější pozemské bytosti.

Protože " my " jsme "vědomí" a jednáme úmyslně. Za své chování neseme také odpovědnost. Proto pro nás lidi platí vesmírný zákony KARMY (jednání, čin). Karmický zákon stanoví, že každý čin, který uděláme, se nám za nějaký čas vrátí stejným způsobem, jakým vyšel od nás.

Nejdůležitějším pravidlem, které by měl být dodržováno, proto je: Nikomu neublížit svými myšlenkami, slovy, činy.

Karmu tvoříme:  

  1. Myšlenkami,
  2. slovy,
  3. vlastními činy, 
  4. a činy, které ostatní dělají podle našich pokynů.

Po smrti zůstává fyzické tělo na zemi a rozkládá se, prvky se oddělují jeden od druhého a vracejí se ke svému zdroji. Nacházíme se opět jako netělesné, duchovní bytosti v astrální rovině, protože jemné obaly - astrální, mentální a kauzální těla - i nadále existují. V nich zůstávají všechny naše pocity, znalosti i vzpomínky. Je však jedna věc, kterou jsme po smrti pozbyli - krija šakti, schopnost konat. Pouze ve fyzickém těle jsme schopni dělat dobré nebo špatné. Po smrti nejsme schopni udělat nic. Náš pozemský majetek, titul a postavení již nemají žádnou hodnotu.  Na jakou úroveň se dostaneme ve vesmíru, zcela závisí na našich karmách. Existují tři typy karmy:

  • SANČITA KARMA
  • PRARABDHA KARMA
  • KRIJAMNA KARMA

SANČITA KARMA (nakupená, nashromážděná ) je nahromaděná ze současného i z minulých životů. Zakusit a snášet všechny karmy v jednom životě by bylo nemožné. Každým zrozením proto začne působit pouze nepatrná část sančita karmy.

PRARABDHA KARMA (začít, odstartovat) je část nahromaděné karmy, která "dozrála" a v současném životě se objeví jako určitý problém.

KRIJAMNA KARMA (vytvořit, produkovat) je však vše, co vytváříme v našem současném životě. Tato karma se vlévá do sančitakarmy a následně tvoří naši budoucnost.

Zákon karmy praví, že energetické vibrace, vyplývající z každého činu, se jednoho dne vrátí k tomu, od koho pocházejí, buď ve stejné kvalitě, nebo dokonce silnější, kvůli dalšímu vzájemnému působení.

Svými činy jsme zaseli "semínka" našeho budoucího osudu, a proto ať se nám stane cokoliv, je to "plod“ naší vlastní minulosti. Pokud myslíme a jednáme negativně, zvyšujeme pohromu -- ovlivňující náš osud, zatímco pozitivní myšlenky a činy rozvíjejí potenciál přinášející štěstí.

Jak vypadá karma? Člověk se jí nemůže ani dotknout, ani ji spatřit. Když nás ovlivňují šťastné nebo nešťastné události, můžeme říci,"To bylo štěstí' nebo „To byla smůla". Ale je to skutečně naše vlastní vibrace, která nás přitahuje ke štěstí nebo k neštěstí. Jsme hnáni sem a tam, stejně jako se loď pohybuje vlivem větru a proudů.

Karma je vibrace zahalující naše jemné vnitřní a vnější já. Je to energie a vyzařování, které nás obklopuje, je to vzezření nebo celá naše osobnost, souhrn našich jemných obalů. Její jemná vibrace není prostorově omezena a doprovází nás všude.

Pozitivní karma – láska, odpuštění, pomoc a nezištná služba, praktikování mantry, modlitby a meditace – vytvářejí pozitivní, léčivou energii, která pročišťuje a osvětluje náš fenomén. Pokud je osoba naplněna pouze vyzařováním pozitivních a božských kvalit, její fenomén je zcela osvětlen. Taková osoba je „osvícená“, je to člověk sjednocený s Bohem, neboť Bůh je láska, světlo, harmonie, vědění, skutečnost, pravda a jednota.

Negativními myšlenkami, slovy, činy a škodlivými vlastnostmi jako je hněv, nenávist, žárlivost, připoutanost, vášeň, chamtivost, fanatismus a sobectví, jsou však vytvářeny ničivé energie, které zatemňují náš fenomén. Vytváříme negativní karmu, protože nám schází poznání a čistota. Smyslem našeho bytí zde na Zemi je dosáhnout  pravého poznání a vhledu. Pokud nevyužijeme této příležitosti a zůstaneme nevědomí, pak se po smrti opět musíme vrátit na svět v novém zrození, abychom vyčistili všechny nevyřešené karmy.

Ať tomu věříme nebo ne, znovuzrození je faktem. Jakožto lidé však máme možnost dosáhnout rychlejšího pokroku směrem ke světlu vytvářením dobré karmy. Proto bychom si neměli nechat ujít vzácnou příležitost danou lidským životem! Jsme cestujícími, kteří přišli do „Hotelu Země“ pouze na jednu kratičkou noc. Brzy se rozední, začne nový den a musíme zase odejít. Nic si nemůžeme vzít s sebou, vše tady zůstane kromě kvality našich činů.

Jeho Svatost višvaguru mahámandaléšvar paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda Puri z Pančajati mahá nirvání akhary je žákem a nástupcem hindu dharmsamrat paramhanse šrí svámího Mádhavánandy. Od roku 1970 žije a pracuje v Evropě. Díky jeho dlouhodobé činnosti na Západě, se Višvagurudží seznámil se způsobem života a s mnohými problémy, kterým čelí lidé v moderním světě.