Ve dnech 14. - 17. dubna, v době svěžího českého jara, v překrásném prostředí mezi stříleckými kopci, Jeho Svatost višvaguru Mahéšvaránanda předával svou moudrost hledajícím, kteří se zúčastnili jógového semináře o prodlouženém velikonočním víkendu.
Večer na Velký pátek Jeho Svatost na satsangu řekl, že existují šlechetné duše, připravené obětovat své životy ve prospěch lidstva stejně jako válečníci. Dévik a ašuri šakti (božské a temné energie) jsou stále ve vzájemném konfliktu a tak bylo mnoho světců ukřižováno stejně jako Ježíš.
Slyšeli jsme příběh ze starobylých purán (posvátných příběhů) o rišim Dadhičim, jenž svou páteř obětoval Višnuovi, aby z ní vytvořil šíp k přemožení rákšasy, ďábla zvaného Vritra. Tato obětina byla pro dobro lidstva.
Sufijský světec jménem Mansoor al-Hallaj, neustále opakoval boží jméno v podobě „Aná l-Haqq“ (já jsem Nejvyšší Pravda nebo Já jsem átmá) a nepřestal, ani když z jeho těla zbyl jen popel.
Také Ježíš byl mučen, ale dokázal vystoupit ze svého těla, protože praktikoval samádhí: vědomé opuštění fyzického těla.
Višvagurudží zdůraznil, že každý, kdo se narodí, má tentýž cíl: sévu, službu tomuto stvoření. Mókša, osvobození, nastává po službě, jak je řečeno v bhadžanu, Raja dena guru sa moye carano kí – Gurudéve, prosím jen o prach tvých nohou.
Séva nás přivede do Brahma lóky, Nejvyšší říše, prostřednictvím séva dharmy, povinnosti služby. Když Višnu položil na váhy mókšu a sévu (osvobození a službu), séva převážila, dokazujíc, že je cennější. Všechna stvoření a božstva vyhledávají příležitost konat sévu a díky tomu nakonec dosáhnou Brahma lóky.
O velikonočním pondělí Jeho Svatost hovořil o tom, že duchovní kultura záleží také na chrámech. Pokud jsou v chrámu správně umístěny symboly, potom bude púdža (obřadné uctívání) úspěšná. Na taková místa chodí skuteční duchovně hledající a séva, služba, na takovém místě jakým je Óm ášram v Džadanu, je významnou příležitostí.
